Červenec 2017

Raptorián (8.)

16. července 2017 v 10:12 | raptor |  příběhy

Raptorián

Šílený lovec
Terr seděl ve své pracovně v povrchovém městě a hleděl do očí jednomu z vojáků. Jmenoval se Veloss a důvod o něj zajímat dostal docela nedávno. K vojsku se přidal pár měsíců před útokem na Smečku Hvozdu, a protože v té době neproběhla žádná bitva, tak se o jeho zvláštnosti takřka nevědělo: V bitvě si vždy počínal zdivočele a jako naprostý šílenec. Většinu svých obětí během útoku na Smečku Hvozdu prostě zakousl. Po bitvě byl nějakou dobu nepoužitelný... Jakoby v nějakém podivném loveckém tranzu se plížil při zemi po všech čtyřech, syčel, byl agresivní a neschopný smysluplné komunikace.
Zatím nepřišli na způsob, jak by se tomuto chování dalo zamezit. I když se Veloss v normálním životě choval téměř jako duševně zdravý jedinec, Terr se teď v jeho přítomnosti cítil velmi nesvůj. Hleděl Velossovi do očí a promítal si v hlavě různé situace, které by mohli nastat. Všechny situace začínaly tím, že se na něj Veloss v pomatení smyslů vrhnul. Lišily se způsobem, jakým si pak útočník počínal, a jak ho nakonec Terr v sebeobraně zabil kreativním využitím vybavení pracovny. Ano, měl stráž, ale nechtěl nechávat nic náhodě pro případ, že by nezasáhli včas.
Měl dojem, že Veloss moc dobře ví, o čem jeho vůdce přemýšlí, a moc mu to nevadí. Pravděpodobně si ten cvok promítal v hlavě totéž.
"Slyšel jsem, že při útoku v lese ses choval velmi hrdinsky"
Velosse pochvala pochopitelně potěšila. Jeho vůdce pokračoval.
"Každopádně, proč jsem tě sem nechal přivést. Víš něco o Objektu Gargat?"
"Něco jsem zaslechl, bavili se o tom ostatní vojáci. Prý je to obří záhadná stavba někde v poušti. "
"V podstatě máš pravdu. Podstatné je, že teď Gargat vykazuje neobvyklou aktivitu."
"O čem to mluvíte?"
"O tomhle!" řekl Terr a podal Velossovi fotografii pořízenou jedním z dronů. Zachycovala pouštní krajinu, po které kráčel obří objekt s ostrými hranami, a šesti mechanickými končetinami. U země se za ním táhl hustý oblak zvířeného prachu.
"Ono to umí chodit?" zeptal se dost překvapený Veloss.
"Ano. Pohybuje se velmi pomalu, ale kdo ví, jaké rychlosti je schopen dosáhnout."
"A co s tím mám dělat já?"
"Dobrá otázka. Tvůj úkol je následující: musíš se dostat do blízkosti tohoto objektu. Pak najdeš cestu dovnitř. Obdržíš komunikátor, další rozkazy dostaneš, až budeš uvnitř."
Veloss úkol s nadšením přijal. Připadal si velmi důležitě.
Terr počítal s tím, že mise selže. Dokonce předpokládal, že se Veloss možná ani nedostane dovnitř. Ale potřeboval vědět, čeho je Gargat schopen, a rozhodl se obětovat právě Velosse. Ten jeho lovecký stav by mohl ještě v budoucích bitvách způsobit mnoho problémů.
Velosse na úkol vybavili speciálním brněním, které poskytovalo menší ochranu, ale zase tolik neomezovalo pohyb. K infiltraci do Gargatu potřeboval co největší obratnost, ale nějaké brnění bylo potřeba. Dále dostal vysílačku napojenou na zařízení, které měl u sebe Terr. Byla Velossovi upevněna na hlavu s mikrofonem zavedeným k ústech a kamerou mezi očima. Energii brala z tělesného tepla nositele.
Šílený lovec ještě obdržel souřadnice, na kterých byl Gargat posledně pozorován drony. Pak už musel stopovat, což nemělo být nijak těžké.

Hrdě vyrazil vstříc svému úkolu. Terra rozhodně nezklame.

Raptorián (7.)

12. července 2017 v 13:23 | raptor |  příběhy
Překvapení! Konečně jsem dokončil další část raptoriána.

Raptorián

7. útočníci
Strudd Alfa vyšel ze své chýše, a označil hlídky. Mezi jinými byli zvoleni i Paorsin a Oluk. Hlídky vždycky chodily po dvou, aby se jeden člen mohl v případě nutnosti vzdálit, např. sehnat jídlo, když by druhý člen uznal, že je potřeba. Paorsin pohlédl na Arhoppa. Ten na něj civěl velmi nasupeně, a zdálo se, že vrčí. Vždy choval k novému členovi smečky spíše negativní pocity. Poté, co lebku Arhoppova bratra rozdrtil Amru nohou poté, co raptorián špatně umístil lovící jámu, ale tyto spíše negativní pocity nahradila nenávist. Smrt příbuzného ho strašně poznamenala. I předtím neoplýval duševními schopnostmi, ale potom jako by úplně zešílel. Paorsin se od Arhoppa odvrátil a vykročil společně s Olukem z vesnice.
Byla jim přidělena oblast, kde Hvozd hraničil s pláněmi. Nikdy se nestalo, že by z toho směru byl veden útok, ale jistota byla jistota. Paorsin byl spokojený. Tato hlídka proběhne hladce. Prvních pár hodin hlídkování se to tak možná zdálo.
Mezitím, na opačné straně hvozdu, na hranicích s Mlžným lesem, se jiná hlídka zarazila. Raptorián v mlze něco zaslechl. A pak se to ozvalo zase. Kroky. Spouta kroků. Tichým hlubokým hrdelním zavrčením upozornil druhého člena hlídky. Teď už jasně cítil, že v té mlze něco je.
Pak se to proti němu vyřítilo. Bylo to masivní, skoro celé pokryto černými lesklými pláty. Mělo to přibližně tvar raptoriána.
Přistálo to na členovi hlídky a zakouslo se to do něj. Druhý člen hlídky se dal na útěk. Najednou se za ním ozvala rána, hlavou mu projela ostrá bolest, a on padl mrtvý k zemi. Ten lesklý útočník k němu přišel, popadl ho za krk a zvedl do výšky. Pak promluvil. "Pojďte sem! Jsou to naprostí primitivové!" Z mlhy vystoupila ohromně početná skupina útočníků. "Vidíte?", pokračoval, a ukazoval na mrtvolu, "Žádné brnění. Možná nemají ani zbraně! Tamtoho na zemi jsem vyřídil jen zuby. Tohoto jsem musel zastřelit, mohl mi utéct. Tento útok bude naprosto jednoduchý..." Pod sonarní helmou to nebylo vidět, ale zorničky měl rozšířené vzrušením. Bude boj. Bude krveprolití. Vůdce bude spokojen.


Paorsin mezitím slezl ze stromu, v jehož koruně se před chvílí rozhlížel se po pláních. Byl to ten samý strom, ze kterého tenkrát spadl, když ho našli Oluk s Arhoppem. Nikde žádný náznak problémů.
Ve skutečnosti to však bylo jinak. Dost podstatný problém momentálně sledoval Paorsina z úkrytu očima plnýma hněvu. Tiše si pro sebe vrčel.
Oluk byl jistě někde poblíž. Před chvílí odešel nalovit něco k jídlu. Najednou na nic netušícím Paorsinovi zezadu něco přistálo. Strhlo ho to na zem. Následně to však z jeho zad spadlo na stranu. Když se Paorsin rychle postavil, zjistil, že proti němu stojí Arhopp. Popravdě řečeno, tak nějak počítal, že k tomu jednou dojde, ale i tak ho útok dost zaskočil.Arhopp se přikrčil, a znovu se chystal ke skoku. Paorsin naštěstí včas uhnul. Arhopp ale dopadl na nohy, a několika údery srazil Paorsina na zem. Ten se při pádu uhodil do hlavy o kámen.Vrčící Arhopp k němu přistoupil, a jeho rozevřené čelisti se přibližovaly blíž a blíž k Paorsinovu krku. "Nikdy jsme tě neměli přijímat! Nikdy! Naše smečka byla v pořádku! Pak jsi přišel ty... Při tom pádu ze stromu jsi měl zemřít, pak by bylo všechno v pořádku!"
Najednou se ozvalo křupnutí a Arhopp se bezvládně svalil na zem. Za ním stál Oluk se zakrvaveným kamenem v ruce. Arhopp měl nyní v lebce otvor. "Je mi to líto... nedal jsi mi jinou možnost. Omlouvám se za zabití ze zálohy. Zasloužil sis poctivý souboj, ale jinak to nešlo" promluvil Oluk k mrtvole.
"Jsi v pořádku?", zeptal se Oluk, když přistoupil k ležícímu Paorsinovi.
"Motá se mi hlava, praštil jsem se do ní", odpověděl Paorsin a začal vnímat, jak pomalu upadá do bezvědomí.
"Běžím do hnízdiště, přivedu léčitele!" řekl Oluk, a odběhl směrem k hnízdišti.
Paorsin po chvíli později už nevnímal vůbec nic.


Paorsin se probral. Ležel na zemi, a vedle něj se nacházel mrtvý Arhopp s proraženou lebkou. Raptoriánovi chvíli trvalo, než si utřídil myšlenky, ale pak se mu to všechno rychle vrátilo: hlídka, zápas s Arhoppem, Olukův zásah na poslední chvíli... Slunce už skoro zapadalo, tak se vydal do hnízdiště, aby se vystřídal s noční hlídkou.
Když tam však dorazil, byl šokován. Všechno bylo zničeno, a všude se válely mrtvoly.
A pak uslyšel blížící se kroky. Nikde nebylo nic dostatečně velkého, aby se za to mohl schovat, a tak rychle vylezl do koruny stromu, a pozoroval zespodu, jak se k hnízdišti blíží několik postav pokrytých nějakým lesklým materiálem. Tvarem a držením těla se trochu podobaly raptoriánům. Byl dostatečně nízko, aby slyšel, o čem mluví, a překvapilo ho, že jim až na občasné neznámé slovo zcela rozumí. Ten, který zrovna šel v čele skupiny, prohlásil ke zbytku: "Dobře. Prohledali jsme zbytek lesa, a žádného dalšího člena smečky jsme nenašli. Jdeme zpět k vůdci. Terr bude jistě spokojený. Tak, nasadit sonarní helmy, vzhůru do mlhy" Teď už byli dostatečně blízko, aby Paorsin zachytil jejich pach. Jednotlivé pachy mu nic neříkaly, takže s těmito raptoriány se ještě nikdy nesetkal. Ale pach smečky mu byl známý. Byl silný, štiplavý a nepřirozený. Nic v přírodě nepáchlo podobně. Přesně tenhle pach cítil všude kolem sebe, když se jako mládě vylíhl. Tihle patřili k vrahům jeho původní smečky. Větev pod ním trochu zapraskala. Jeden z raptoriánů dole něco provedl se svou helmou, a rozhlédl se. Pak se otočil k tomu, kdo je zřejmě vedl, a řeklněco velmi tiše. Paorsin postřehl jen pár slov: "termovize, ještě jeden, strom". Následně jeden z nich vytáhl podlouhlý předmět, namířil ho na strom, a vzápětí se ozvala rána, a kůra stromu vedle Paorsina na jednom místě doslova explodovala. Třísky prolétly vzduchem, a některé jen o pár milimetrů minuly jeho oko. Paorsin se dal na úprk přeskakováním v korunách stromů. Za ním se ozýval křik a další rány. Běželi za ním, a neustále pálili. Rychle je však ztrácel. Když se po krátké době ohlédl, a už je neviděl, dost se mu ulevilo. Bohužel však tímto také trochu polevilo jeho soustředění, a to dostatečně na to, aby skočil špatně a zřítil se na zem. Po dopadu na kameny už následovala jen tma. Z dálky byli slyšet pronásledovatelé. Blížili se.

Nebojte se, psaní další části rozhodně nebude trvat tak dlouho. Když jsem totiž nemohl hnout s touhle částí, začal jsem alespoň psát další část, která už je teď prakticky hotová. Do víkendu se to ještě možná pokusím trochu vylepšít, ale pak to sem dám.

zajímavé stránky:



Fotografie zvířat a přírody - Naturfoto.cz